Po naražené kostrči, případně po zlomené ruce či noze asi touží málokdo a přitom k tomu můžete přijít opravdu velmi snadno – totiž nákupem nebezpečných schůdků. Některé zkušební testy dokazují, že až šest z deseti testovaných schůdků do domácnosti představuje potenciální nebezpečí pro uživatele, kteří se spolehnou na jejich služby. Takové nebezpečí je navýšeno informací pro spotřebitele v podobě značky zkušebny či označením normy. Tím je deklarováno, že splňují bezpečností požadavky, které jsou na ně kladeny normou. V mnoha případech však jde o klamavou deklaraci, neboť výsledky zkoušek vypovídají o tom, že normě nevyhovují.

Pokud plánujete v rámci jarního úklidu malovat, prát záclony a věnovat se jiným záslužným domácím výškovým pracím, budete schůdky brzy potřebovat. Mějte se však na pozoru při unáhleném a úsporném řešení skočit do nejbližšího hobby-marketu, neboť zrovna odtud nebývají domácí schůdky nejbezpečnější. Výrobky často trpí neduhy, které se vážně podepisují na bezpečnosti nebo praktickém použití. Výběr schůdků, které poskytují bezpečnou oporu, a přitom nebude hrozit pád schůdků a jejich uživatele, může být docela složitý oříšek.

Bezpečí uživatelů nade vše

Norma ČSN EN 131-2 vztahující se ke schůdkům diktuje, aby byla maximálně zajištěna bezpečnost spotřebitelů. I když většinu z požadavků normy není reálné ověřit si přímo v obchodě (většinou k ověření dojde až ve chvíli, kdy se něco stane), přece jen existuje několik záchytných bodů.

Dolní konce schůdků musí být opatřeny protiskluzovým zařízením, aby neklouzaly po podložkách, jako jsou třeba dlaždice. Jsou tím míněny protiskluzové krytky.  Schůdky pro domácnost musí mít na stupadlech protiskluzové profilování a musí být trvale spojeny s bočnicemi. Naštěstí si žádný výrobce zatím nedovolil vyrábět hladká stupadla

Důležitou roli hraje tloušťka použitého materiálu. Části vyrobené z hliníkových slitin musí být silné nejméně 1,2 mm a ty ze železa musí mít tloušťku nejméně 1 mm, přičemž se do tloušťky nezapočítává tloušťka nátěru. Je třeba bedlivě sledovat také povrchovou úpravu. Přístupné hrany, rohy a vyčnívající díly musí být hladce sraženy nebo zaobleny. Stávají se případy, kdy například hliníkové schůdky pro domácnost měly na vrchní ocelové plošině ostrou hranu (okraj plechu), která může způsobit poranění.

Schůdky by měly být vyrobeny tak, aby se nevyklopila vrchní plošina. Norma ukládá, pokud mají schůdky plnit svoji funkci a zároveň být bezpečné, že stupadla musí být ve vodorovné poloze. Normou je připuštěna malá tolerance (±1°). Při zkouškách zaměřených na funkční rozměry stupadel je sledován ještě jeden parametr. I když schůdky zpravidla na sobě nesou maximálně povolenou nosnost, výrobci dobře vědí, jaké zatížení musí jejich výrobky vydržet, aby vyhověly požadavkům normy. V poměrně vysokém zatížení se skrývá jak bezpečnostní rezerva nad udanou maximální nosnost, tak se i zohledňuje dlouhodobost používání schůdků. Norma je v tomto směru vskutku přísná, neboť dovoluje trvalou deformaci, která se maximálně rovná 0,5 % vnitřní šířky stupadla, kdy je měřena v tomto směru vzdálenost mezi vnitřními stranami bočnic schůdků.

Informační povinnost

Možná to z obchodů budete dobře znát. Výrobci neustále nedodržují informační povinnost a taky se na ni nejvíce hřeší. U výrobků chybějí či jsou neúplné české návody. Na výrobcích není uvedeno vše, co na nich dle zákona musí být. Nedostatečná informační povinnost vůči spotřebiteli může však skončit i před soudem. Co se tedy při nákupu máte okamžitě ze schůdků dovědět?

Označení s informacemi musí být na schůdcích trvale upevněno. Musí obsahovat jméno výrobce anebo dodavatele, typ schůdků, rok a měsíc výroby, případně číslo série a maximální dovolené zatížení. Pouze ty výrobky, které vyhovují normě ČSN EN 131 (část 1 a 2), mohou v označení mít odkaz na tuto normu. Je tedy nanejvýš obezřetné z hlediska vlastní bezpečnosti při pořizování domácích schůdků zkontrolovat, zda tyto povinné údaje obsahují. Vybírejte tedy schůdky, které nesou číslo normy, respektive značku zkušebny. Vzhledem k provedeným testům se však bohužel někdy ani na takovýto odkaz spotřebitel nemůže spolehnout.

Interiérové žebříky

K tomu, abychom se do výše položených skříněk či polic dostali, můžeme sice využít přenosných schůdků, což ale může být zbytečné hazardování s vlastním zdravím.

Foto: interiérový žebřík firmy LANOS

Bezpečným a zároveň elegantním řešením je posuvný žebřík, který je fixně ukotven na lehké konstrukci a umožní nám tak snadno dosáhnout i do opravdu velkých výšek. Nejvíce posuvné žebříky využijeme asi v šatnách, knihovnách, ale své uplatnění najdou i v kuchyních nebo v pracovnách, kde často také nebývá mnoho místa nazbyt.

Samotný žebřík může být pouze ocelový, nebo doplněn o dřevěné schůdky, které mohou svou barvou příjemně ladit s barvami v interiéru. Konstrukce pro posouvání žebříku není nijak mohutná, skládá se z jedné ocelové tyče, po které jezdí kolečka žebříku a může být umístěna na jakékoli místo. Konstrukce umožňuje nejen snadnou manipulaci, ale současně zajišťuje i elegantní vzhled. Pro ještě větší komfort je možné na žebříky umístit madla pro jejich bezpečnější užívání. Pokud tedy chcete ušetřit místo a zajistit bezpečí celé rodiny, posuvné žebříky mohou být alternativní volbou. Nejrůznější typy posuvných žebříků nabízí například společnost LANOS.

-ar-