Mezi ně patří nejen dřevokazný hmyz, ale také dřevokazné houby a plísně. A všem z nich dělá dobře vlhko!

Dřevokazný hmyz:

Červotoči, tesaříci, pilořitky a další. Malí škůdci, kteří na dřevě dokáží napáchat velké škody. Nejnebezpečnější je dřevokazný hmyz právě na jaře a v létě, kdy hledá správně vlhké dřevo, do kterého by mohl naklást svá vajíčka. Ta se pak mění v larvy, požírají dřevo zevnitř a zanechávají za sebou takzvané požerové chodbičky. Tím narušují nejen kvalitu, ale také především statiku dřeva, což může být nebezpečné především u dřevěných stavebních konstrukcí a krovů. Po čase se larvy zakuklí a poté se z nich vylíhnou dospělí jedinci, kteří dřevo opouštějí tzv. výletovými chodbičkami. Z těch se mohou sypat piliny, což je jasné znamení toho, že už bylo dřevo napadeno.

Dřevokazný hmyz k nakladení vajíček vyhledává dřevo, jehož vlhkost se pohybuje alespoň kolem cca 20%. Okolní teplota v rozmezí 18 – 30 °C jejich zájem o daný „kousek“ ještě více zvyšuje. Důležité je proto dřevo chránit. Dřevokazný hmyz totiž často do dřeva zanáší   i další nepřátele – dřevokazné houby a plísně.

Abychom riziko napadení dřeva červotoči, tesaříky a jiným dřevokazným hmyzem co nejvíce eliminovali, vyplatí se nejen chránit dřevo před vlhkostí, ale také používat různé preventivní přípravky. Na trhu je k dostání například účinná řada produktů Lignofix I-Profi od společnosti Stachema, která dokáže dřevo před dřevokaznými škůdci nejen chránit, ale v případě napadení je také přímo hubit. Kromě chemie jsou ale důležitá i různá stavebně-konstrukčních opatření, která zajistí, aby dřevo zůstalo co nejvíc „v suchu“.

Toho docílíme například tím, že stavby (chaty, chalupy i domy) pečlivě zabezpečíme proti zatékání srážkové vody. Dále je to ochrana stavby před zemní vlhkostí, kondenzující vzdušnou vlhkostí, spodní vodou apod. Zapomínat bychom také neměli na to, aby kolem dřevěných prvků v domě mohl volně proudit vzduch.

Dřevokazné houby:

Podle toho, jakým způsobem houby dřevo napadají, je dělíme na celulózovorní a lignivorní.

Celulózovorní houby rozkládají celulózovou složku dřeva. V důsledku toho dřevo tmavne, zbarvuje se dohněda nebo dočervena a kostkovitě se rozpadá. V takovém případě hovoříme o tzv. hnědé hnilobě. Lignivorní houby napadají nejen celulózní složku dřeva, ale také lignin. Dřevo zesvětlí, měkne a nakonec se drobí. Jedná se o tzv. bílou hnilobu dřeva. Další skupinu dřevokazných hub pak tvoří plísně, které na dřevě zanechávají barevné skvrny a způsobují zápach.

Dřevokazné houby však nebezpečí představují nejen pro samotné dřevo, ale i pro člověka, protože do ovzduší vypouští velké množství tzv. spór. Ty jsou sice okem neviditelné, při vdechování však člověku mohou způsobit nemalé problémy. Kromě bolení hlavy a nevolnosti to mohou být různé druhy alergií nebo i   další závažnější zdravotní problémy.

Faktem je, že se hniloba dřeva může projevit až po několika letech. Poznat ji můžeme podle mycelia (podhoubí), což je shluk propletených vláken, která se s odstupem času objevují i na povrchu dřeva. Dalším znakem napadení jsou také plodnice hub (připomínají choroše). Ty se na napadeném dřevě v některých případech objevují také až s odstupem několika let.

Stejně jako dřevokaznému hmyzu i dřevokazným houbám svědčí vlhko. Vhodné podmínky k životu pro ně představuje už dřevo s obsahem vody více než 18%.

Mezi nejběžnější a zároveň nejnebezpečnější dřevokaznou houbu patří dřevomorka domácí. Jedná se o celkem „agresivní“ houbu s oranžovými až rezavohnědými plodnicemi s bílým okrajem. Tato houba způsobuje hnědou hnilobu dřeva a překážku pro ni nepředstavuje ani zdivo či beton, poškozuje dokonce i textil a papír. Houba se šíří pomocí provazovitých útvarů, tzv. rhizomorfů, které se mohou během jednoho roku rozrůst až o více než 2 metry. Vlhkost (optimálně tak 30%) je sice pro dřevomorku také důležitá, ale pouze v prvním stadiu růstu. V těch dalších si totiž vodu dokáže vyrobit sama.

Mezi další časté dřevokazné houby patří například koniofora sklepní, trámovka plotní, čechratka sklepní aj.

Jak se před dřevokaznými houbami chránit? Důležité je zabezpečit dřevěné části domu tak, aby nepřišly do styku s vodou. I v tomto případě je důležité uplatňování konstrukčně-stavebních opatření. Zapomínat by se nemělo ani na pečlivou izolaci zdiva a podlah a zajištění cirkulace čerstvého vzduchu v objektu. Doporučuje se tedy také často větrat. Dalšími možnostmi prevence jsou opět různé speciální přípravky.

Pokud už se někde dřevokazná houba vyskytne, může být její odstraňování dost složité. Jak už bylo řečeno, dokáží se houby rozrůst do velkých ploch. Vhodné je proto vždy oslovit odborníky, kteří určí další správný postup.

Autor: redakce ve spolupráci s firmou Stachema